Dvě zásadní barvy pro…. Co to vlastně je? Konzole, handheld? První pokus Nintenda o 3D, dlouhá léta před 3DS, Nintendo Virtual Boy, konzolka s rozlišením 1 x 224 pixelů. Ano, každý displej má 224 pixelů na výšku, a pouze jeden pixel na šířku. Mohlo by to být ideální pro hraní 1D Wolfenstein portu, který vyšel před několika měsíci. Ale máme tu relativně nedokonalé lidské oko, pár vibrujících zrcadel a z toho obrázky v rozlišení 384 x 224. To se zdá být celkem fajn, problém vznikne když zjistíte že je to sice 3D, ale jen ve dvou barvách – červené a černé.
Srdce Nintenda tepe na frekvenci 20 MHz (NEC 32-bit RISC Processor), dual core :-) opravdu! Kapacita cartridge pro hry je 4 – 16 MB. Ovladač připomíná zmenšenou kopii řídítek skladacího kola Eska na které máti kdysi rozvážela poštu. Má 6 tlačítek, dva D-Pady pro ovládání ve 3D (téměř nevyužijete), vpravo tlačítka A, B, vlevo select, start, na zadní straně potom jsou L a R tlačítka. Ovladač má v sobě ještě zásobník na 6 tužkových baterií. Ty slouží k napájení celého zařízení, v ovladači jsou asi proto aby mi to celé neutrhlo krk po nasazení s popruhem na hlavu.
Samotná konzole, vyvedená z červeného a černého plastu (váží 750g), pak připomíná kus periskopu z ponorky postavený na mini stativ, někomu zas připomíná podivné svářečské brýle. Pokud by si ji chtěl někdo vyrobit tak stačí potápěčské byrýle, GameBoy Advance, trocha lepící pásky a mate to samé, ergonomičtější, lehčí a ve více barvách na displeji.
Hrát můžete jak jsem už psal s konzolí posazenou na hlavě, vydržíte max. 10 minut, nebo postavenou na stojánek – když hrajete u stolu vydržíte 15 minut a pak prasknou záda. Dvě nejlepší polohy na které jsem přišel je: lehnete si na záda a stojánek si opřenete o prsa, druhá – najdete si vhodnou skříň a při hraní stojíte v pozoru u skříně. Hrát můžu jak chci pokaždé stejně vypadám jako Číslo 5 s pivním mozolem. Každá hra má v sobě zabudováno vypnutí nebo alespoň varování že už hrajete příliš dlouho a máte VB vypnout. Taky manuál hned na prvním řádku varuje že Virtual Boy může způsobit trvalé poškození zraku, není vhodný pro děti do 7let, tohle prodejům určitě moc nepřidalo…
Výběr her není moc velký – něco málo přes dvacet kousků. Joko první když Virtual Boy dorazil domů jsem zkoušel Mario Tenis. Vůbec první tenis ve kterém se Mario objevil, jednoduchá grafika, trefit míček je spíš štěstí a náhoda, hra podporuje jako jediná na VB hru pro dva hráče, jenom Nintendo nikdo nevydalo propojovací kabel :), podle prodejů by byl stejně problém najít někde soupeře.
Virtual Boy Wario Land – nej hra co na tohle mám, parádní design a skvělý zvuk, plošinovky Nintendo umí, už jen kvůli této hře si Virtual Boy pořiďte. Dočkáte se i nějakého toho 3D efektu při hraní, jen 14 úrovní je málo, mohlo být víc, ale i tak ve dvou barvách pěkné.
Pak tu máme nějaký ten Pinball, Tetris, Space Invaders atd. , ale to už je jen šedý průměr, to už jen testuju co moje oči vydrží, víc než 10 minut nevydržím, ale i tak jsem Wario Land dohrál během 2 hodin i s pauzou na cigaretu.
Celosvětově se prodalo jen 800 000 ks, není se co divit, přijít v roce 1995 s konzolí co má jen dvě barvy je trochu kamikadze akce. Výroba byla ukončen hned další a Virtual Boy se stal jen dalším nepovedeným pokusem ve světě hraní, pro fanouška Nintenda je to ale vlastnit Virtual Boy povinnost. Už jen kvůli Wario Land a Mario Tenisu.
A balení bylo hezký.
Virtual Boy jde zpátky k ostatním do polic, kousek hardwaru je to pěkný, co se ale týká hraní – nic míň pohodlného na hry už asi nikdo nevymyslí, tohle byl pořádný skok „mimo realitu“. Na příští retro hraní čeká ve skříni Pioneer LaserActive s moduly Sega a NEC.
Asi není na přeprodej pro hardcore hraní, že? Kdyby ano, mám velký zájem.
Kdepak, nedám z ruky, chyběl by v kolekci .), zkus Ebay…